Hermann Göring byl vysoce postaveným nacistickým hodnostářem, jehož válečné zločiny, které nechal páchat na Židech, jsou neoddiskutovatelné. Je méně známou skutečností, že měl mladšího bratra Alberta, který naopak Židy zachraňoval z nacistických spárů. A jeho česká stopa je také výrazná.
Dva bratři, dva odlišné osudy
Vrchní velitel Luftwaffe a říšský maršál Hermann Göring měl čtyři další sourozence – Karla, Olgu, Paulu a Alberta. Posledně jmenovaný byl jeho pravým opakem, co se týče osobnostních rysů. Vztah obou bratrů byl od mládí složitý a později také napjatý. Měli každý odlišné zájmy. Zatímco Hermann měl rád horolezectví a také si už od dětství hrál na vojáky, což předurčilo jeho kariéru letce, Albert byl jemnější povahy, zajímalo jej umění. „Bratr Albert byl vždy můj opak, politika ani armáda mu nic neříkaly. Byl tichý a uzavřený, zatímco já se rád bavil ve společnosti,“ hovořil při jedné příležitosti Hermann o svém mladším sourozenci.
Rozdíly se ukázaly také ve škole. Hermann byl značně problémový student, zatímco Albert se snažil a ukazoval příkladnou píli. Absolvoval mnichovské reálné gymnázium a připravoval se na univerzitní studia. I když Albert armádu nikterak nemiloval, po vypuknutí první světové války se přihlásil k 6. bavorské záložní divizi jako spojař. Hermann, který ještě nebyl korpulentní postavy, zářil na nebi jako stíhací eso. Stal se velitelem slavné jednotky Jagdgeschwader 1 a historikové mu připisují 22 sestřelů. Není bez zajímavosti, že předtím než se stal pilotem, sloužil Hermann u dělostřelectva.
Sňatek s Češkou
Albert bojoval v zákopech na západní frontě. Tam utrpěl střelné zranění břicha. Mladík válečné útrapy stejně jako jeho bratr přežil, zapsal se na studium strojírenství na univerzitě v Mnichově, kde promoval v roce 1923. Albertovi se podařilo získat pracovní místo u společnosti IG Farben. Ve stejném roce, kdy ukončil svá univerzitní studia, se Albert oženil s 36letou Ernou von Miltnerovou. O čtyři roky později se manželský pár přestěhoval do Vídně, kde Albert působil jako zástupce společnosti Junkers v Rakousku, Maďarsku a Československu. V roce 1939 se Albert rozvedl a vzal si Češku Mílu Klazarovou, se kterou měl svou jedinou dceru Elisabeth.
Hermanna mezitím svedla politika a nacistická ideologie. V roce 1922 vstoupil do NSDAP a postupně si budoval silnou pozici vedle Adolfa Hitlera. Byl poslancem, předsedou Říšského sněmu a vrchním velitelem Luftwaffe. Zároveň nesl významnou zodpovědnost za holocaust, když koordinoval kroky, jež vedly k deportacím židovského obyvatelstva do koncentračních táborů. V roce 1933 převzali nacisté veškerou moc, když zvítězili ve volbách do Říšského sněmu se ziskem 44%. Na většinu to však nestačilo, a tak i za Göringova přispění začal v Německu teror, který vyvrcholil přijetím zmocňovacích zákonů a země tak rychle směřovala k nastolení absolutní nacistické nadvlády.
Exportním ředitelem Škodových závodů
Mezitím se Albert stal ve třicátých letech technickým ředitelem největší rakouské filmové společnosti Tobis-Sascha Filmindustrie AG. Byl si samozřejmě vědom toho, co se v Německu děje, a že dochází nejdříve k pronásledování a omezování práv Židů, které přešlo postupně v jejich fyzickou likvidaci. Když proběhl tzv. anšlus a Rakousko se stalo integrální součástí Třetí říše, byl Albert zvlášť aktivní ve prospěch židovských kolegů z filmového průmyslu. Chránil je podle mnoha svědectví od perzekuce a pomáhal řadě lidí utéct z Rakouska. Měl dokonce pomoci k útěku svému šéfovi, ale také bývalému rakouskému kancléři Kurtovi Schuschniggovi. Albert poměrně často žádal svého bratra o propuštění Židů, nebo alespoň se přimlouval se lepší zacházení s nimi. Hermann mnohdy až překvapivě přáním svého bratra vyhověl, možná proto, aby ukázal, jakou má moc.
Na Čechy mi nesahejte
To už zlověstně nad Evropou kroužily válečné mraky. V květnu 1939 se Albert stal exportním ředitelem slavných Škodových závodů. Podle řady svědectví, které se dochovaly, bránil Albert germanizaci a chránil české zaměstnance podniku. Po okupaci Československa se Škodovy závody staly společně s brněnskou Zbrojovkou součástí říšského koncernu Reichswerke Hermann Göring. Albert však pokračoval ve svých dalších aktivitách, kdy nejenže sabotoval výrobu pro wehrmacht a zdržoval dodávky, ale také pomáhal českému odboji, kdy jeho členům pomáhal obstarávat falešné doklady. Poskytoval cenné informace například Josefu Charvátovi či známému českému konstruktérovi Karlu Stallerovi a generálnímu ředitelovi brněnské Zbrojovky, jenž spolupracoval s odbojem, například Obranou národa.
Život v zapomnění
Závěr války znamenal zhroucení nacismu a Třetí říše, Hermann byl odsouzen k trestu smrti Norimberským tribunálem, ale těsně před vykonáním hrdelního trestu se sám sprovodil ze světa kapslí cyankáli, kterou měl schovanou ve vykotlaném zubu. Albertův život po válce nebyl vůbec snadný. Čekaly na něho zásadní životní zkoušky. Po osvobození byl zatčen a vyslýchán v Norimberku. Příjmení Göring bylo po válce přirozeně na indexu a budilo ve společnosti značné podezření. Albert tak musel nedobrovolně strávit dva roky ve vězení jen kvůli svému příjmení. Krátkou dobu žil po svém propuštění v Salcburku. Jeho česká manželka se s ním v roce 1948 rozvedla a žila s dcerou v Peru.
Albert se ocitl v tíživé finanční situaci, kdy doplácel na své příjmení. Nemohl sehnat vzhledem ke své vysoké kvalifikaci adekvátní pracovní místo, a tak musel vzít za vděk zaměstnáními, které neodpovídaly jeho vzdělání a zkušenostem. I když po válce pracoval, zdaleka si nežil jako ve 30. letech, museli mu pomáhat jeho známí a přátelé. Zemřel v roce 1966 v Mnichově chudobě a zapomnění. Teprve svědectví a historické prameny nové doby ukázaly, jaké zásluhy Albert na rozdíl od svého bratra Hermanna v životě měl. Ty jsou ale i dodnes nedoceněny.
Zdroj: Jewish Virtual Museum
Autor/Licence fotografie: Adolf Hitler s Göringem na balkóně kancléřství, Berlín, 16. března 1938, Bundesarchiv, Bild 183-2004-1202-504 / CC-BY-SA 3.0